Kdyby člověk měl věřit tomu, jak informuje o situaci v Sýrii náš (a vůbec západní) mediální mainstream, musel by asi být nešťastný z úspěchů syrské armády, podporované ruským letectvem, která znovu dobývá území ovládaná povstalci. Jak by se podle toho, co slýcháme v televizi a rozhlase zdálo, tito bojovníci jistě bojují za svobodu a demokracii proti „nenáviděnému diktátorovi“ a nepochybně jsou velice mírumilovní a chtějí náboženskou svobodu. Zatímco „řezník“ Bášar Asad, vraždí domácí obyvatele chemickými zbraněmi, určitě i jen za to, že ho v posledních volbách nevolili.
Obyvatelé Damašku oslavují vítězství Bášara Asada v prezidentských volbách v červnu 2014. Ve volbách, kterých se zúčastnilo 73% oprávněných voličů, získal Bášar Asad 88% hlasů. Foto: rozhlas.cz - Reuters
V těchto týdnech jsme zásobováni zprávami o tom, jak ruské letectvo decimuje svými bombami civilní obyvatelstvo, takže hlavními důvody, proč tolik lidí utíká ze Sýrie, mají být ruské bomby a Bášar Asad. O Islámském státu už se moc nemluví, takže ten asi tak špatný nebude.
Jaký že je Bášar Asad diktátor? Určitě stojí za shlédnutí rozhovor s herečkou Martou Issovou na DVTV z ledna 2015. Marta Issová byla osobně naposledy v Sýrii v roce 2008 (a ještě několikrát před tím). I když, jak na DVTV řekla, nemá ráda autoritativní režimy, vnímala Sýrii jako mírovou zónu pro různá vyznání, kde nikdo příliš nezkoumal, kdo je jaké víry, natož aby byl někdo z důvodu náboženského vyznání diskriminován. V rozhovoru Marta Issová také zmínila, že čtvrť v Damašku, kde žije její strýc, je v noci pravidelně ostřelována raketami povstalců, aby její obyvatelé byli donuceni uprchnout. Kdo že je tedy tím „řezníkem“, který vraždí civilní obyvatelstvo? Rakety na obydlené čtvrti v Damašku nestřílí ani Islámský stát, ani al-Nusrá (tedy odnož al-Kajdy), ale právě ona Západem podporovaná, „umírněná“ opozice. A další cenná informace z rozhovoru s Martou Issovou: nikdo z jejich příbuzných nebo známých ani na samém začátku povstání nevěřil, že povstalci mají dobré úmysly a že z jejich povstání vzejde pro Sýrii něco dobrého.
Září 2014 - studentky před universitou v Homsu. Budova university nebyla v bojích poničena. V roce 2014 Homs znovu dobyla syrská armáda. Foto: Jelena Gromova
Melchitský metropolita Aleppa, arcibiskup Jean-Clément Jeanbart, považuje za realistické řešení konfliktu jedině ruský scénář, to znamená podporu prezidenta Bášara Assada v boji proti všem povstalcům, včetně těch, o nichž se chybně mluví jako o umírněných. Arcibiskup Jeanbart obviňuje Západ z podpory džihádistů, kteří v Sýrii likvidují sekulární stát, jenž zde byl pracně budován v posledních 50 – 60 letech. Masovou imigraci ze Sýrie do Evropy, kterou Západ podporuje, nazývá arcibiskup deportací. „Pokud nám dnes chcete pomáhat, pomozte nám zůstat v naší vlasti. Nepomůžete nám, když usnadňujete opouštění naší země. Deportace našich věřících nikomu neslouží, ani nám, ani našim věřícím ani vám. Opakuji, pokud nám chcete pomáhat, pomozte k návratu míru do Sýrie, abychom v ní mohli zůstat“ řekl Jean-Clément Jeanbart v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas.
Ti, kdo slouží zájmům Washingtonu, ve svých komentářích s oblibou opakují, že prezident Asad pravděpodobně stojí za útokem chemickými zbraněmi, ke kterému došlo na předměstí Damašku v létě 2013. Americká administrativa chtěla použít záběry obětí chemického útoku k získání veřejného mínění pro intervenci do Sýrie. Nakonec se ukázalo, že útok chemickými zbraněmi provedli džihádisté s technickou podporou turecké tajné služby. Že o tomto pozadí útoku věděli ve Washingtonu od samého začátku, není pochyb (zde, zde, zde a zde).
25.12.2015 - křesťané v Damašku slaví Vánoce. Foto Ria Novosti – Valerij Mělnikov
Virtuální obraz Sýrie, který se snaží vytvářet mainstream a proameričtí politici, má zakrýt skutečného původce smrti statisíců Syřanů, Iráčanů a Libyjců. Tímto viníkem jsou USA. V roce 2007 generál Wesley Clark potvrdil, že již deset dní po 11. září 2001 se v Pentagonu dozvěděl o americkém plánu svrhnout do pěti let vlády sedmi zemí, aby na Blízkém východě Rusku nezůstal žádný spojenec. Bylo rozhodnuto mimo jiné o likvidaci vlád Iráku a Sýrie. Záminka (v případě Iráku) a barevná revoluce následovaná povstáním (Sýrie) se v obou případech vyráběly až následně, po vytvoření tohoto plánu.
Západní koalice v čele s USA již několik let bojuje proti Islámskému státu. Většina z vůdců IS prožila nějakou dobu v americkém zajateckém táboře v Iráku, kam za nimi docházeli radikální islámští duchovní. Podle šéfa ruské FSB Alexandra Bortnikova slíbili vyjednávači CIA - respektive Magnum 12 – džihádistům, že po svržení prezidenta Asada si budou moct v Sýrii založit islámský stát. Že by při tom byla zlikvidována početná křesťanská menšina, to CIA samozřejmě nevadilo. S jakou intenzitou Západ bojuje proti Islámskému státu? Až do zahájení úderů ruským letectvem vyvážel IS bez problémů ropu ze Sýrie do Turecka. Území ovládané IS v Sýrii a Iráku se během operace USA (a spojenců) nijak nezmenšovalo, velitelská stanoviště džihádistů setrvávala nerušeně na svých místech. Ruské letectvo jen za poslední týden provedlo 510 bojových náletů a hlásí 1888 zasažených cílů, zatímco Spojené státy (i s celou více než třicetičlennou „koalicí proti Daeši“) provedli 16 (slovy šestnáct) bojových náletů.
Aby snad evropský (a americký) televizní divák nezačal pochybovat o tom, kdo je na Blízkém východě hlavním viníkem, zásobují nás média hlavního proudu zprávami jako: „Putin zaplaví Evropu syrskými uprchlíky. Je větší hrozba než IS. Miliardář Soros poodkrývá ďábelský plán ruského prezidenta“ nebo: „Rusko ohrožuje Evropu, odpověď musí být tvrdá“ a nebo: „Švédsko se připravuje na válku (s Ruskem), prozradil generál“ nebo pro změnu: „Další krok proti možné agresi Ruska. Spojené státy přesunou stíhačky F15 do Finska“. Z těchto a podobných titulků vidíme, jakou výhodu má ten, kdo ovládá média. Může se dopouštět libovolných zločinů, ale protože z nich v médiích obviní svého protivníka, nic se mu nestane a může pokračovat dál. Od 40. let 20. století ani Sovětský svaz, přestože měl k dispozici dvakrát více vojáků, než současné Rusko, nenapadl ani Švédsko ani Finsko. Teď máme uvěřit americkým pohádkám o tom, že se na to Rusko chystá.
Jaký bude další vývoj v Sýrii? Možností je několik. První, podle mého názoru pro Sýrii i Evropu nejlepší varianta, je znovudobytí země armádou prezidenta Asada. Druhou možností je vpád Turecké armády na sever Sýrie. Riziko následného rusko-tureckého konfiktu by bylo vysoké, otázkou je, zda by se na stranu Turecka (a Saudské Arábie) přidalo NATO. Třetí možností je zahájení pozemní operace pod vedením USA – formálně se má jednat o likvidaci Islámského státu, ale ve skutečnosti by šlo o získání části syrského území a založení loutkového státu, podřízeného Washingtonu. Když už nevyšlo ovládnutí celé Sýrie (dle původního plánu z roku 2001 – viz výše generál Clark), tak by se podařilo ovládnou alespoň její část. Pravděpodobnost střetu Ruska a USA by v tomto případě byla velmi vysoká – nemluvě o tom, že by se vůči Sýrii jednalo o agresi bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN. Pokud by v Sýrii došlo k přímé konfrontaci mezi USA (s NATO) a Ruskem, nelze vůbec odhadnou, kam až by se konflikt rozšířil. Mohli bychom se snadno stát svědky globálních změn, které nebudou způsobeny emisemi oxidu uhličitého, ale výbuchy tisíců jaderných hlavic.
V letošní postní době je tedy opravdu za co se modlit. Damašek je jedním z prvních měst, kde křesťané žili. Jak Pavel na cestě do Damašku uvěřil v Ježíše Krista si můžete přečíst zde. Kéž Pán Bůh dá, aby v Damašku i v Sýrii mohli křesťané zůstat.