... Sedmileté řádění Němců - a jejich českých udavačů a pomahačů - stálo český a slovenský národ na 360 tisíc zničených životů, včetně životů skutečných elit národa, devastaci kultury a vysokého školství - a samozřejmě i důstojnosti a duše národa... Nezapomínejme na hrdiny, co se okupaci postavili, se zbraní v ruce nebo jiným způsobem, na domácí i zahraniční vojáky a na odbojáře, parašutisty, partyzány, i na prosté občany, kteří s rizikem jisté smrti přispěli svým dílem k porážce německých okupantů, což nebyli pouze nacisté, jak je dnes módní nepravdivě říkat. Nezapomínejme na osud, jaký Čechům chystali špičky velkoněmecké říše - šlo o genocidu obrovských rozměrů ...
Hitlerova touha, aby se celá Evropa stala jedinou politickou entitou a jeho snaha získat podporu v okupovaných zemích přispěly ke vzniku systému nacistického "evropského" myšlení. Hitler věřil, že plní opravdovou evropskou misi a své konání označil jako zabezpečení Evropy a světa, a to skrze vytvoření říše. ...
V srpnu 1941 vydal Hitler s Mussolinim společné komuniké, v němž uvedli, že Nový evropský řád, který bude nastolen po vítězství Osy (Berlín - Řím - Tokio), odstraní příčiny, které v minulosti vedly k evropským válkám. Pouze jednotná Evropa měla zajistit stav, kdy bude silná a nebude oslabována vnitřními válkami. Sjednocená Evropa se tedy stala deklarovaným cílem nacistického tažení Evropou. ...
Dne 28. října 1939, v den výročí založení samostatného československého státu, proběhly v Praze protiokupační demonstrace, které byly německou mocí tvrdě potlačeny. V Žitné ulici, byl během těchto zásahů postřelen student medicíny Jan Opletal, který následně, 11. listopadu, zemřel. Během demonstrace 28. října byl zastřelen rovněž pekařský pomocník Václav Sedláček (zemřel již během převozu do nemocnice). ...
Po pohřbu Jana Opletala, 15. listopadu, bylo zatčeno více než 1 200 náhodně vybraných studentů, kteří byli obratem posláni do koncentračního tábora Sachsenhausen. Mnozí z nich se odtamtud nevrátili. Devět studentských předáků bylo 17. listopadu 1939 v ruzyňských kasárnách popraveno. 17. listopad roku 1939 proto považujeme za zlomový moment historie německé okupace. Pokud si někdo do té doby myslel, že v Protektorátu Čechy a Morava bude možný nějaký aspoň trochu normální život, byl německými okupačními úřady rázně vyveden z omylu. ...
Po celých pět let své poslanecké práce jsem bojoval za to, aby tito hrdinové a mučedníci nebyli zapomenuti, za to, aby národ znal jejich osud a jejich zásluhy. Proto jsem je navrhoval prezidentu republiky na udělení státních vyznamenání. Několikrát jsem o tom hovořil i na tomto místě. Letos se to konečně podařilo a já znovu děkuji prezidentu Zemanovi, že mým prosbám vyhověl, a udělil těmto devíti mužům Medaili za hrdinství. ...
Udělení vyznamenání samozřejmě postupně vyvolalo vlnu nespokojenosti, odporu a nenávisti, která prozatím vyvrcholila v nechvalně známém pořadu Reportéři České televize. Většinu těchto našich hrdinů tam vykreslili prakticky jako nacistické kolaboranty, kteří zemřeli jen jaksi "shodou nešťastných okolností" - zřejmě proto, že Němci jen tak bloumali po Praze a zvonili po domech a bytech, jestli tam náhodou nebydlí nějací studenti a mladí lidé. Prý nešlo o hrdiny, ale o oběti, navíc "politicky nespolehlivé"...
Mimochodem, podle zvrácené logiky těchto aktivistů bychom museli za kolaboranta s okupační mocí označit i předsedu protektorátní vlády v letech 1939-1941, generála Aloise Eliáše, jakožto spolupracovníka nacistů. I když ve skutečnosti šlo o jednoho z vůdčích domácích odbojářů, který byl v roce 1942 za svoji hrdinnou činost Němci popraven. ...
Ale hlavně – u příležitosti 28. října roku 1945 bylo všech těchto devět popravených studentů a studentských předáků z pověření prezidenta Beneše vyznamenáno in memoriam Československým válečným křížem, což bylo československé vojenské vyznamenání, udělované za účast v boji, za prokázání vynikajícího činu v nebezpečí života nebo za obětování života. Dovede si někdo představit, že by v roce 1945 obdržel takové vyznamenání od orgánů osvobozeného Československa nějaký pomahač Němců? ...
Celý článek zde.
„Zda bude nebo nebude český národ součástí evropského společenství, to na osudu Evropy a světa nic nezmění. Osm miliónů krátkozrakých, domýšlivých, nesmiřitelných a popudlivých kmocháčků se rozplyne v několika desetiletích v evropském džberu jako kostka cukru.“ Emanuel Moravec, 1942. Foto: Archiv Českého rozhlasu