Gustáv Husák se ve 30. letech pohyboval v prostředí levicových intelektuálů, přispíval do levicového časopisu DAV a během studií vstoupil nejprve do Komunistického svazu mládeže a v roce 1933 do KSČ. V místním bratislavském prostředí byl znám jako kavárenský komunista. Nešlo jen o pejorativní označení, protože ve slovenském komunistickém prostředí - po Clementisově emigraci - byl prostě intelektuálním vůdcem. I za Slovenského štátu byl Husákův dům v Bratislavě místem setkávání a intelektuálních debat levicových a formálně uzavřených komunistů. Režim válečného státu je nepovažoval za hrozbu. Po vypuknutí války proti SSSR byl Husákův dům přesto uzavřen.
Tehdy Magda Lokvencová-Husáková navštívila otce autora tohoto textu s žádostí o intervenci. Pavol Čarnogurský jako ľudovecký poslanec navštívil ministra vnitra Šaňu Máchu, s nímž si povídal a argumentoval, proč z neškodného Husáka dělá mučedníka a přidává mu na důležitosti. Šaňo Mach argument přijal a Husáka propustil. Po válce Husák jako superintendant vnitra postupoval obdobně a nařídil propuštění Pavla Čarnogurského z vazby jako bývalého poslance. ...
V listopadu 1951 byl zatčen generální tajemník KSČ Rudolf Slánský, který byl postaven do čela skupiny (a odsouzen k trestu smrti a popraven). Gustáv Husák dosáhl toho, že nakonec nebyl zařazen do hlavní skupiny vedené Slánským. Vyřazení dosáhl osobní statečností, tvrdostí, vytrvalostí. Přes brutální vyšetřování se k ničemu nepřiznal. Když už podlehl pod údery a podepsal přiznání, jakmile se trochu vzpamatoval, přiznání odvolal. Proces se Slánským ale musel být dokončen a nebylo možné čekat, než bude Husák definitivně zlomen. Proto byl odstraněn z hlavní skupiny. Souzen byl až po Stalinově smrti a v té době již nebyl odsouzen k trestu smrti. Dostal pouze doživotí. V polovině šedesátých let jsem studoval práva na Karlově univerzitě a několik profesorů se o Husákovi vyjadřovalo pochvalně, že odolal vyšetřování. Všichni ostatní obžalovaní v procesu se Slánským se přiznali k tomu, co neudělali. ...
Gustáv Husák byl zoon politikon a soudní rehabilitace mu nestačila. Opakovaně psal žádosti o politickou rehabilitaci na různé stranické orgány. Žádosti měly desítky stran a zabývaly se politikou v historických souvislostech. Vracel se v nich ke svým slovenským názorům. Kopie žádostí kolovaly v Bratislavě a dalších městech jako samizdat. Prostřednictvím žádostí o rehabilitaci se do rozhodujícího roku 1968 vyšvihl do pozice mluvčího slovenských zájmů, pravda, opět v historickém kontextu stále ještě příslušnosti k východnímu bloku. V roce 1967 si z něj prezident a generální tajemník strany Antonín Novotný svými nediplomatickými postoji a výroky na Slovensku, např. proti Matici slovenské v Martině, dělal blázna. V lednu 1968 byl Husák pozván na klíčové zasedání ÚV KSČ. Ač jako nečlen, přednesl projev, který byl tehdejším tiskem hodnocen jako hřebíček do rakve Antonína Novotného. Generálním tajemníkem strany byl zvolen Alexander Dubček, k němuž se vzápětí přidal i Gustáv Husák. V dubnu 1968 se stal místopředsedou československé vlády. Klíčovým tématem se pro něj stala federalizace republiky. Politické a životní zkušenosti z posledních 30 let ho poučily a zákon o federalizaci šel až na hranici únosnosti. Zákon byl podepsán na Bratislavském hradě 30. srpna 1968. Zachoval se jako jediný, byť zkrácený výsledek památného roku 1968. ...
Celý článek zde.