Nevím, jak si představujete cestu do Aleppa, bitvu o jeho východní čtvrti obsazené džihádem nebo třeba příměří, které právě v ní mělo snad ve čtvrtek (nebo tak nějak) nastat, ale já už trochu jasno začínám mít. To takhle mikrobus z Damašku jede až do Homsu vcelku normálně, pak ale začne řidič kličkovat po jakýchsi variantách našich okresek, až vás zbrzdí dopravní nehoda, u níž všudypřítomní vojáci střílejí na ujíždějící náklaďák, který do příkopu srazil esúvéčko. ...
Na první křižovatce na konci pásu sutin se zničehonic vyloupl funkční semafor a my zatočili doprava. Z haldy sutin jsme se po několika stech metrech ocitli na bulváru, kde si na zeleném trávníku v parku hrály děti, kde jezdila auta, mládež posedávala u stánků s kebaby a pivkem. Ramúsá jako by nebyla, jako by nebylo slyšet neumdlévající dunění houfnic. Život běží. Pokud jsem ve skrytu duše počítala s tím, že jedu do nějaké bojové zóny, tak je to sice pravda, ale jen velmi okrajová. Kdyby vás někdo se zavázanýma očima vysadil právě tady a nechal vás tipovat, kde jste, syrské Aleppo zmedializované válkou a bůhvíčím vším, byste si určitě netipli. ...
Neustále je slyšet vzdálené dunění syrských děl ostřelujících zbytky džihádistických pozic ve východní části města, ale pak na zlomek vteřiny zazní cosi jiného, svištivého, a kousek nalevo pod námi zaburácí ohlušující exploze. Džihádisté granátometem zasáhli školu o dvě ulice vedle. Naštěstí byla prázdná. Nevěřícně jsem jako na talíři sledovala stoupající oblak černého dýmu, kolem něhož v kruzích létalo hejno poplašených holubů. Surrealistické symboly míru. V tu chvíli dopadl další granát napravo od nás, ale tentokrát přece jen o něco dál. ...
Sedím mezi dvěma místy výbuchů a netuším, co džihádisté trefili v další várce granátů, jejichž exploze se ozvaly kdesi ve městě nade mnou asi o hodinu později. Bez internetových a mobilních sítí ani netuším, kolik lidí džihád zabil tentokrát. Za uplynulý týden padlo v syrském Aleppu přes padesát lidí, za války to musely být desítky tisíc obětí. Ono je to ale možná jedno, protože jsou to přece jen oběti džihádu, zatímco u nás na Západě se zajímáme jen o ty druhé.