Případ Charlieho Garda ... je průlomový – a tím hodně nebezpečný pro další vývoj. Jde o to, že od dob nacistického Německa se zde poprvé upírá rodičům právo bránit život svého dítěte. Troufám si dokonce říci, že rozhodnutí britské justice a Evropského soudu pro lidská práva nastoluje ještě horší situaci.

Němečtí nacisté, kteří v rámci svého programu eutanázie vraždili tělesně nebo duševně postižené děti v plynových komorách nebo injekčními stříkačkami, tak činili potajmu za zády rodičů, těm pak sdělili, že jejích dítě umřelo na chorobu, jejíž diagnózu si vymysleli. Přímo veřejně zabít dítě proti jejich vůli na základě výroku zmanipulované justice se samotní hitlerovci báli. Ne tak ale současní „demokraté“. Jejich justice prostě rodičům Gardovým stroze sdělí úředním rozhodnutím, že jejích dítě nemá právo na život. Vůbec je nezajímá, že manželé Gardovi (před nimiž hluboce smekám) jsou ochotni financovat Charlieho nákladnou léčbu v USA ...

Charlie Gard s rodiči. Evropský soud pro lidská práva rozhodl v případu Charlieho Garda podle zákonů staré Sparty a navázal na praxi německých nacistů. Foto: The Sun

Známý velitel sovětské tajné policie Čeka Felix Dzierźyński ve 20. letech minulého století otevřeně prohlásil, že dítě patří státu a nikoli rodičům. A proto stát je může beztrestně zabít pouze na základě soudního rozhodnutí. To ale už neříká Dzierźyński, nýbrž britské „demokratické“ soudy a Evropský tribunál pro lidská práva. Samozřejmě dítě nepatří ani rodičům, patří Bohu, ten je ale jim svěřil a oni jsou před jeho Majestátem zodpovědní za péči o jeho duševní i tělesné zdraví, za jeho výchovu a především za to, jak ho vedou k Bohu a věčnému životu. Proto Pán vložil do jejich nitra úžasný dar rodičovské lásky. S tím souvisí i ochrana života dítěte od okamžiku početí, která rovněž spočívá na bedrech rodičů a stát jim má k tomu vytvářet optimální podmínky. Tak to odpovídá přirozenému mravnímu zákonu.

Současné západní „demokratické“ státy však toto čím dál více hrůzostrašně ignorují. Dzierźyńského zásadu, že dítě patří státu, uplatňují ve stále větším rozsahu – nyní dokonce si drze osobují právo rozhodnout i proti vůli rodičů o jeho strašlivé smrti hladem a žízní. Obdobu tohoto nalezneme pouze ve starověku, nejmarkantněji v řecké Spartě, kde platil zákon, že děti s fyzickým nebo duševním postižením mají být zavražděny bez ohledu na to, jestli si to rodiče přejí či nikoliv. ...

Celý článek zde.