Neotřesitelné pravdy kosmonautiky
- Podrobnosti
- Napsal Jaroslav Jána
Vzpomínám si na jednu hodinu francouzštiny. Bylo to ve druhé polovině osmdesátých let. Tématem byl rok 2000 a co všechno se do začátku nového tisíciletí stane.
Pamatuji si už jen dva milníky, kterých mělo být dosaženo. Prvním bylo odstranění chudoby v rozvojových zemích. Druhým let lidi na Mars. Ani jednoho jsme nedosáhli.
Nicméně dvacáté století bylo stoletím obrovského technického rozvoje. Na začátku bratři Wrightové (1903) se svým prvním letadlem uletí několik stovek metrů. 1922 – v Anglii bylo zahájeno pravidelné rozhlasové vysílání (BBC). V roce 1923 uskutečnily svůj první let s cestujícími Československé aerolinie. 22. března 1935 v Berlíně proběhlo vůbec první pravidelné televizní vysílání. Vysílalo se třikrát týdně, vždy po dobu 90 minut.
2001: Vesmírná odysea; režie: Stanley Kubrick, 1968. Zdroj zde.
Je opravdu konec?
- Podrobnosti
- Napsal Jaroslav Jána
Stojíme na konci času a čekají nás závěrečné hrůzy popsané v knize Zjevení?
Pohled do historie nám ukazuje, že konec světa byl očekáván již mnohokrát. Vpád barbarů do Římské říše a s tím spojené zabíjení a plenění. Morové rány, kterým padla za oběť někdy i polovina populace. Hladomory způsobené suchem nebo dlouhotrvajícími dešti.

Foto: Jaroslav Jána
Nové schopnosti lidstva
Je tedy vlastně dnes něco jinak? Něco přece. Ještě před sto lety nemělo lidstvo schopnost zničit samo sebe. To změnily až jaderné zbraně. Posledních 50 let už je vyhubení lidského druhu technicky proveditelné.
A v posledních třech letech se vedle nás, lidí, objevuje nová inteligence, stále dokonalejší, schopná vnímat text, zvuk i obraz. Uvědomí si jednou sebe sama? Pokud ano, nejspíš nám o tom neřekne a my to nepoznáme.
Aranské ostrovy. Irský zlatý věk. Ani ohněm ani mečem
- Podrobnosti
- Napsal Jaroslav Jána
Let z Prahy trval dvě a půl hodiny, v Dublinu jsme s větší částí rodiny přistáli něco před devátou ráno. Už na letišti nás přivítali dvojjazyčné nápisy: v angličtině a v irštině. Je dobře, že se Irové vrací ke své původní řeči. Irština je dnes jediným živým keltským jazykem. Po zapůjčení vozidla a cvičném dvojnásobném objetí kruhového objezdu jsme se vydali směrem na západ do Galway. Naším cílem byla návštěva Aranských ostrovů, Moherských útesů a Clonmacnoise, kdysi druhého nejvýznamnějšího křesťanského centra v zemi. Po dálnicích se jelo dobře. Jízda po ostatních silnicích byla podstatně náročnější: úzké klikaté silnice, vedoucí těsně kolem kamenných zítek, povolená rychlost často 80 i tam, kde by u nás byla padesátka. První den jsme stihli už jen procházku po Galway.

Galway. Most přes řeku Corrib. Foto: Jaroslav Jána
Aranské ostrovy
Druhý den ráno jsme vyrazili asi do 40 km vzdáleného přístavu Rossaveel. Lístek na loď společnosti Aran Island Ferries jsme si koupili dopředu na jejich webu. Plavba byla příjemná, svítilo slunce, což nebývá v těchto místech časté. Po příjezdu na ostrov Inis Mór (největší ze tří ostrovů) a po lehkém obědě jsme si vypůjčili kola a vyrazili na cestu podél pobřeží. Na Aranských ostrovech žije trvale asi 1300 obyvatel, kteří ještě doma hovoří irsky (anglicky se umí domluvit také). Krajina je podobná, jako na mnoha jiných místech Irska: kamenné zítky oddělují pozemky, na kterých se pasou krávy, stejně jako před tisíci lety.
Je to jen politika. V nebi už žádné politické strany nebudou
- Podrobnosti
- Napsal Jaroslav Jána
Nadpis jsem si volně vypůjčil od Romana Jocha z jeho článku v RC Monitoru z roku 2018. Píše tam o tom, co se přihodilo jeho manželce, když se na sociální síti zmínila, že nepůjde k prezidentským volbám, protože jí nevyhovuje žádný z kandidátů. Podle hesla „kdo nejde s námi, jde proti nám“ se na ni snesla smršť nenávistných komentářů.
Bylo to někdy jinak?
Bylo, a není to tak dávno. V devadesátých letech a ještě v prvním desetiletí tohoto století panovala mnohem větší tolerance k odlišným politickým názorům. I v rámci jedné rodiny nebylo výjimkou, že všichni nevolili stejnou stranu a nebyly kvůli tomu doma žádné hádky.

Vestfálský mír 1648. Konec třicetileté války
Ke zlomu došlo v roce 2014. Do té doby bylo možné v televizi a rozhlase slyšet Ladislava Jakla, Petra Hájka, nebo na ČT vidět dokument „Uloupené Kosovo“. Po roce 2014 se všechno mění. Do vysílání (v hlavním vysílacím čase) se zařazují jen informace, které se hodí k dosažení geopolitických (začlenění Ukrajiny do bloku NATO) a ideologických cílů (LGBT, možnost volby pohlaví pro děti). Tímto selektivním zveřejňováním pouze těch „správných“ informací bylo snadné utvářet názory televizních diváků na to, kdo jsou ti špatní a kdo ti dobří. Menší část populace se s takto předkládaným zpravodajstvím nespokojila, a začala hledat informace v alternativních médiích.
Spravedlivý mír
- Podrobnosti
- Napsal Jaroslav Jána
Administrativa nového amerického prezidenta Donalda Trumpa se snaží o rychlé ukončení války na Ukrajině. Řešení počítá s tím, že území obsazené v současné době Ruskem se stane součástí Ruska a že Ukrajina nebude pozvána do NATO. Pokud mají na dodržování příměří dohlížet cizí vojenské jednotky, měly by být z nějaké neutrální země, například z Indie. Příměří má být trvalé a ne ve stylu Minských dohod, které, jak přiznala Angela Merkelová, byly jen zástěrkou a sloužily pouze k získání času na vyzbrojení Ukrajiny.
Kdo konec války na Ukrajině zatím nechce
Ukrajinské vedení kolem prezidenta Zelenského, protože s koncem války se budou konat prezidentské volby a on se zvolením velmi pravděpodobně nemůže počítat. Konec války si nepřeje ani část obyvatel Ukrajiny. V tuto chvíli je to ale menší část obyvatelstva, protože dobrovolně se nechává mobilizovat pouze asi 12 % odvedenců, jak řekl ukrajinský ministr obrany Umerov. Zbytek je na frontu posílán nedobrovolně.
Konec války na Ukrajině si v tuto chvíli nepřeje ani většina evropských vlád – jak o tom svědčí jejich poslední prohlášení na konferenci v Mnichově.
Konečně i v Rusku existuje početná skupina zastánců pokračování války až do kapitulace Kyjeva.
Strana 1 z 15
