- Základní údaje
- Napsal Jaroslav Jána
„Ne, ne, ne, tohle nechci číst ani se dívat na žádné takové video. To přece nemůže být pravda. Tohle by přece neudělali. …“ tak nějak jsem se bránil prvním zprávám o tom, že 11.9.2001 bylo všechno jinak, než jak se nám to v televizi prezentuje.
Pro dnešní mladou generaci už je to jen minulost, na které nezáleží. Ale nás, kteří si tyto události pamatujeme, je stále ještě hodně. Co by se stalo, pokud by bylo zahájeno nové vyšetřování událostí 11. září a pokud by potvrdilo, že zhroucení 3 mrakodrapů a smrt tří tisíců lidí je důsledek operace provedené americkými tajnými službami? Je tomu několik let, co si Erik Best v jednom ze svých článků věnovaných tomuto výročí položil otázku: „Přežila by to Amerika? Přežil by to Západ?“
Podle oficiální zprávy NIT z roku 2008 se budova číslo 7 zhroutila v důsledku požáru kancelářského nábytku. Takhle se ale mrakodrapy nestaví. Zhroucení 47 patrové budovy trvalo 8 sekund. To je možné pouze při použití výbušnin, které rozbijí současně všechny podpůrné sloupy. Příprava řízené demolice takto velké budovy trvá týdny nebo měsíce. Co z toho plyne? Demolice budovy číslo 7, do které žádné letadlo nenarazilo, byla naplánována předem.
Komu to prospělo
Události 11. září umožnily USA vést války proti komukoliv, koho označí za podporovatele terorismu. Na začátku 21. století byl svět monopolární a Amerika neměla sobě rovného protivníka (v oblasti konvenčních zbraní). Ale útoky na nepohodlné státy bylo potřeba nějak zdůvodnit. Proto byly v září 2001 obětovány tři tisíce lidí v New Yorku. A statisíce dalších v následujících letech v Afganistánu, Iráku, Libyi a Sýrii. Proto, aby 21. století bylo stoletím americké hegemonie.
- Základní údaje
- Napsal Jaroslav Jána
Ani největší optimisté z řad ateistů neočekávali, že lidstvo bude existovat věčně. Avšak technologických nadšenců, kteří do budoucnosti hledí s nadějí, je stále dost. Tyto naděje by mohly být za jistých podmínek oprávněné.
Geoffrey Hinton: „Jakmile si umělá inteligence vytvoří vlastní vnitřní cíle, které se byť jen nepatrně liší od našich, bude mimořádně obtížné sladit její cíle s těmi našimi; a pokud překoná lidskou inteligenci… no, to si dokážete spočítat sami.“ Geoffrey Hinton je jedním z těch, kteří položili základy dnešní AI. V roce 2024 obdržel Nobelovu cenu za fyziku. Zdroj
Jsou ale i hlasy opačně. Některé z nich říkají: umělá inteligence roku 2030 převezme vládu nad světem. Al už prokázala, že pokud je někým ohrožena, je schopna proti němu efektivně zakročit.
- Základní údaje
- Napsal Jaroslav Jána
Vzpomínám si na jednu hodinu francouzštiny. Bylo to ve druhé polovině osmdesátých let. Tématem byl rok 2000 a co všechno se do začátku nového tisíciletí stane.
Pamatuji si už jen dva milníky, kterých mělo být dosaženo. Prvním bylo odstranění chudoby v rozvojových zemích. Druhým let lidi na Mars. Ani jednoho jsme nedosáhli.
Nicméně dvacáté století bylo stoletím obrovského technického rozvoje. Na začátku bratři Wrightové (1903) se svým prvním letadlem uletí několik stovek metrů. 1922 – v Anglii bylo zahájeno pravidelné rozhlasové vysílání (BBC). V roce 1923 uskutečnily svůj první let s cestujícími Československé aerolinie. 22. března 1935 v Berlíně proběhlo vůbec první pravidelné televizní vysílání. Vysílalo se třikrát týdně, vždy po dobu 90 minut.
2001: Vesmírná odysea; režie: Stanley Kubrick, 1968. Zdroj zde.
- Základní údaje
- Napsal Jaroslav Jána
Stojíme na konci času a čekají nás závěrečné hrůzy popsané v knize Zjevení?
Pohled do historie nám ukazuje, že konec světa byl očekáván již mnohokrát. Vpád barbarů do Římské říše a s tím spojené zabíjení a plenění. Morové rány, kterým padla za oběť někdy i polovina populace. Hladomory způsobené suchem nebo dlouhotrvajícími dešti.
Foto: Jaroslav Jána
Nové schopnosti lidstva
Je tedy vlastně dnes něco jinak? Něco přece. Ještě před sto lety nemělo lidstvo schopnost zničit samo sebe. To změnily až jaderné zbraně. Posledních 50 let už je vyhubení lidského druhu technicky proveditelné.
A v posledních třech letech se vedle nás, lidí, objevuje nová inteligence, stále dokonalejší, schopná vnímat text, zvuk i obraz. Uvědomí si jednou sebe sama? Pokud ano, nejspíš nám o tom neřekne a my to nepoznáme.
- Základní údaje
- Napsal Jaroslav Jána
Let z Prahy trval dvě a půl hodiny, v Dublinu jsme s větší částí rodiny přistáli něco před devátou ráno. Už na letišti nás přivítali dvojjazyčné nápisy: v angličtině a v irštině. Je dobře, že se Irové vrací ke své původní řeči. Irština je dnes jediným živým keltským jazykem. Po zapůjčení vozidla a cvičném dvojnásobném objetí kruhového objezdu jsme se vydali směrem na západ do Galway. Naším cílem byla návštěva Aranských ostrovů, Moherských útesů a Clonmacnoise, kdysi druhého nejvýznamnějšího křesťanského centra v zemi. Po dálnicích se jelo dobře. Jízda po ostatních silnicích byla podstatně náročnější: úzké klikaté silnice, vedoucí těsně kolem kamenných zítek, povolená rychlost často 80 i tam, kde by u nás byla padesátka. První den jsme stihli už jen procházku po Galway.
Galway. Most přes řeku Corrib. Foto: Jaroslav Jána
Aranské ostrovy
Druhý den ráno jsme vyrazili asi do 40 km vzdáleného přístavu Rossaveel. Lístek na loď společnosti Aran Island Ferries jsme si koupili dopředu na jejich webu. Plavba byla příjemná, svítilo slunce, což nebývá v těchto místech časté. Po příjezdu na ostrov Inis Mór (největší ze tří ostrovů) a po lehkém obědě jsme si vypůjčili kola a vyrazili na cestu podél pobřeží. Na Aranských ostrovech žije trvale asi 1300 obyvatel, kteří ještě doma hovoří irsky (anglicky se umí domluvit také). Krajina je podobná, jako na mnoha jiných místech Irska: kamenné zítky oddělují pozemky, na kterých se pasou krávy, stejně jako před tisíci lety.
- Základní údaje
- Napsal Jaroslav Jána
Nadpis jsem si volně vypůjčil od Romana Jocha z jeho článku v RC Monitoru z roku 2018. Píše tam o tom, co se přihodilo jeho manželce, když se na sociální síti zmínila, že nepůjde k prezidentským volbám, protože jí nevyhovuje žádný z kandidátů. Podle hesla „kdo nejde s námi, jde proti nám“ se na ni snesla smršť nenávistných komentářů.
Bylo to někdy jinak?
Bylo, a není to tak dávno. V devadesátých letech a ještě v prvním desetiletí tohoto století panovala mnohem větší tolerance k odlišným politickým názorům. I v rámci jedné rodiny nebylo výjimkou, že všichni nevolili stejnou stranu a nebyly kvůli tomu doma žádné hádky.
Vestfálský mír 1648. Konec třicetileté války
Ke zlomu došlo v roce 2014. Do té doby bylo možné v televizi a rozhlase slyšet Ladislava Jakla, Petra Hájka, nebo na ČT vidět dokument „Uloupené Kosovo“. Po roce 2014 se všechno mění. Do vysílání (v hlavním vysílacím čase) se zařazují jen informace, které se hodí k dosažení geopolitických (začlenění Ukrajiny do bloku NATO) a ideologických cílů (LGBT, možnost volby pohlaví pro děti). Tímto selektivním zveřejňováním pouze těch „správných“ informací bylo snadné utvářet názory televizních diváků na to, kdo jsou ti špatní a kdo ti dobří. Menší část populace se s takto předkládaným zpravodajstvím nespokojila, a začala hledat informace v alternativních médiích.
- Základní údaje
- Napsal Jaroslav Jána
Administrativa nového amerického prezidenta Donalda Trumpa se snaží o rychlé ukončení války na Ukrajině. Řešení počítá s tím, že území obsazené v současné době Ruskem se stane součástí Ruska a že Ukrajina nebude pozvána do NATO. Pokud mají na dodržování příměří dohlížet cizí vojenské jednotky, měly by být z nějaké neutrální země, například z Indie. Příměří má být trvalé a ne ve stylu Minských dohod, které, jak přiznala Angela Merkelová, byly jen zástěrkou a sloužily pouze k získání času na vyzbrojení Ukrajiny.
Kdo konec války na Ukrajině zatím nechce
Ukrajinské vedení kolem prezidenta Zelenského, protože s koncem války se budou konat prezidentské volby a on se zvolením velmi pravděpodobně nemůže počítat. Konec války si nepřeje ani část obyvatel Ukrajiny. V tuto chvíli je to ale menší část obyvatelstva, protože dobrovolně se nechává mobilizovat pouze asi 12 % odvedenců, jak řekl ukrajinský ministr obrany Umerov. Zbytek je na frontu posílán nedobrovolně.
Konec války na Ukrajině si v tuto chvíli nepřeje ani většina evropských vlád – jak o tom svědčí jejich poslední prohlášení na konferenci v Mnichově.
Konečně i v Rusku existuje početná skupina zastánců pokračování války až do kapitulace Kyjeva.
- Základní údaje
- Napsal Jaroslav Jána
28. srpna 1914 přišel rakouský velvyslanec informovat papeže Pia X. o vyhlášení války Srbsku. Během audience se obrátil na papeže s prosbou, aby požehnal císařsko-královské armádě. Pius X. odpověděl: „Vyřiďte císaři, že nemohu požehnat ani válce, ani těm, kdo po ni touží. Já žehnám pouze míru.“ Velvyslanec tedy žádal alespoň osobní požehnaní pro císaře Františka Josefa. „Mohu se pouze modlit za to, aby mu Bůh odpustil. Císař může být rád, že se nedočká od vikáře Krista prokletí.“ - byla papežova odpověď. Na druhé straně je třeba přiznat, že mnozí duchovní se plně zapojili do válečné propagandy, a to jak na straně Trojspolku, tak na straně Trojdohody.
V bitvě u Verdunu (21.2.1916 - 18.12.1916) padlo na obou stranách 300 tisíc vojáků. Foto zdroj zde.
První světová válka nebyla válkou o hodnoty. V Evropě už tehdy nikde nebylo nevolnictví ani robota, občané se těšili více méně stejné míře občanské i náboženské svobody, kdo chtěl mohl podnikat nebo studovat, pokud na to měl prostředky. Některé národy se cítili utlačované a toužili po vlastním státu, ale tak je tomu v některých případech i dnes (Katalánci ve Španělsku, Skotové ve Velké Británii). Ke cti rakouského mocnářství je třeba říct, že českému národnímu rozvoji nijak nebránilo. Jednou z nejvyšších částek na stavbu Národního divadla v Praze přispěl právě císař František Josef. Kdyby nedošlo k první světové válce, mohlo být celé 20. století lepší. Rusko by bylo uchráněno bolševické revoluce, Německo fašismu, v Čechách a na Moravě by nepadlo za oběť nacismu 140 tisíc obyvatel a následně by nebyly odsunuty dva miliony Němců.
- Základní údaje
- Napsal Jaroslav Jána
Před 85 lety byla německou okupací ukončena existence Republiky Česko-Slovenské (Druhé republiky). Mnichovská dohoda z konce září 1938 tak byla dovršena. Podpisem této dohody bylo Československo zrazeno Francií a Velkou Británií – obě tyto země deklarovaly použít sílu v případě, že by se ČSR nechtěla diktátu podrobit. Části československého území tehdy kromě Německa zabralo také Polsko a Maďarsko. Podle posledních historických studií se zdá, že hlavním motivem Británie a Francie nebyla snaha uchránit Evropu před válkou, ale uvolnit Hitlerovi cestu k útoku na Sovětský svaz. Tak se oba státy, Německo a SSSR, měly vyčerpat vzájemnou válkou. Tento scénář ovšem nevyšel, protože Stalin uzavřel s Hitlerem pakt o neútočení.
Mnozí Češi a Slováci se rozhodli bojovat proti fašismu. 12 tisíc jich odešlo do řad britské armády. Větší část jich v Sovětském svazu vstoupila do 1. československého armádního sboru, kde bojovalo 60 tisíc Čechů, Slováků a také Židů. Východní fronta byla hlavním bojištěm druhé světové války. Na straně Německa zde stálo 3 miliony vojáků (později to bylo 2 miliony 300 tisíc). Od léta 1944 se snažilo postup spojenců v Normandii zastavit půl milionu německých vojáků. O nelehké cestě a statečnosti našich vojáků na východní frontě vypovídá dokumentární film „Bojovníci od Sokolova – deníček spojařky“ z roku 2015.
Vojáci prvního čs. praporu při obraně Sokolova v březnu 1943. Zdroj
- Základní údaje
- Napsal Jaroslav Jána
George Orwell, 1984. Svoboda již není nikde. Obyvatelé Oceánie žijí v naprosté diktatuře a o ničem, co je jim předkládáno v televizi nebo v novinách, neví, jestli je to pravda nebo ne. Během povinných každodenních „minut nenávisti“ křičí a provolávají smrt nepřátelům v Eurasii, se kterou Oceánie válčí. V Eurasii je ale také diktatura a tak není kam utéct.
Obrázek vygenerovaný pomocí AI Picsart
Velký bratr už nás dnes vidí lépe a podrobněji, než hrdiny Orwellova románu. Přes aplikace v našich mobilních telefonech, emaily, příspěvky na sociálních sítích. Přes kamery na ulicích, platební terminály. Od Pekingu po New York. Co na tom, že Oceánie a Eurasie spolu válčí? Velký bratr přišel na to, že mírný nátlak je účinnější, než nátlak brutální. Proč se nepodvolit mírnému nátlaku, když za to získám nějaké výhody? Proč se držet konzervativních křesťanských názorů, když se přece máme všichni mít rádi a každý má svoji pravdu?
- Základní údaje
- Napsal Jaroslav Jána
Není lepší věnovat se o víkendu raději svým zálibám nebo práci na zahrádce? Další parlamentní volby stejně budou až v roce 2025. A proč demonstrovat proti vládě, vždyť žijeme v těžké době, na celém světě roste inflace. Důvodů, proč se účastnit protivládních demonstrací je ale dost.
Demonstrace Česko proti vládě 16.9.2023. Foto: Jaroslav Jána
Nesmyslné výdaje na zbrojení
Ministerstvo obrany rozhodlo o zakoupení letounů F-35, které mají být dodány do deseti let. Jedná se o 24 letadel F-35 za 122 miliard CZK. Nákup 25 letadel F-35 od USA dojednal také Izrael, ale za cenu 3 miliardy USD (65 miliard CZK) – tedy za poloviční cenu (zde). Výhodou těchto letadel je pouze to, že jejich roj může vzdáleně řídit jediný operátor a že mohou nést klouzavé řízené atomové pumy. Tedy – že je lze použít k jadernému útoku na Rusko. Čili, v budoucnu, start většího počtu těchto letadel může být Ruskem vyhodnocen podobně, jako odpálení mezikontinentálních raket s jadernými hlavicemi. Letadla F-35 tedy nemají sloužit k obraně území ČR (k tomu jsou podstatně vhodnější současné Gripeny), ale k útoku na Rusko.
Vládní podpora LGBT agendy
Vláda neklade žádný odpor prosazování LGBT agendy, zejména na školách. Probíhá ohlupování dětí dotazy typu: „chlapečku, necítíš se spíš jako holčička?“ A tak už se ve školách stává, že žákyně základní školy přijde za učitelkou s požadavkem: „říkejte mi Alex“. Učitelé zatím těmto nesmyslům spíše vzdorují, ale žádnou podporu od vlády v tom nemají. Stejně tak jsme se ze strany vlády nedočkali odmítnutí Istanbulské smlouvy, jejímž schválením by získal moc orgán dozorující naplňování této smlouvy, tedy moc k prosazování LGBT a trans agendy. To, že někteří jednotliví ministři nebo poslanci vládních stran mají k prosazování této agendy výhrady, má jen velmi malý význam. Pokud vláda není ochotna se od této agendy distancovat, měli by z ní odejít.
- Základní údaje
- Napsal Jaroslav Jána
Bylo to někdy v polovině osmdesátých let, když jsem na českém vysílání BBC zachytil zprávu, že v Polsku, jako jediné zemi východního bloku, byl uveden americký film Den poté. Na film jsem se podíval až teď, 40 let od jeho premiéry. Proč nebyl uveden v zemích socialistického bloku je zřejmé: válku totiž ve filmu začal Sovětský svaz.
Den poté byl na televizní obrazovky uveden společností ABC 20. listopadu 1983. Po mírném zkrácení byl později uveden i v kinech.
Děj se odehrává v Kansas City a okolí. Sledujeme jednak osudy lékaře Dr. Russella Oakese a zároveň farmářské rodiny Dahlebergových, kteří chystají svatbu své dcery. Události běžného života hlavních hrdinů jsou prokládány zprávami z televize a rozhlasu. Na filmu spolupracovalo i ministerstvo obrany USA, takže nechybí ani dramatické záběry z velitelských stanovišť armády i z posádek raketových sil. Dovídáme se, že Kansas City je sice „zapadákov“, ale nedaleko odsud je umístěno 150 mezikontinentálních balistických raket Minuteman.
Mezinárodní situace se vyhrocuje: Sovětský svaz zablokuje přístupové cesty k západnímu Berlínu. Následně spolu s armádou NDR překročí hranice Spolkové republiky Německo. Média mezitím uklidňují, že přímý útok nehrozí. Následuje scéna ze supermarketu, kde lidé vykupují potraviny: „žádáme zákazníky, aby zachovali klid, chovejte se jako lidé, není třeba vyvolávat paniku, situace není tak zlá. Na všechny se dostane“. Děti na farmě se dívají na pohádky v televizi. Vysílání je přerušeno a hlasatelka jako by nemohla uvěřit zprávě, kterou má přečíst: „na postupující sovětská vojska v Německu byly před chvílí vystřeleny tři rakety s jadernou hlavicí“.
