... Eric van de Beek: Jaký na vás dělala Sýrie dojem, než vypukla válka?

P. Daniel Maes: Byla to krásná země. Jak jsem očekával, postrádala politickou svobodu. Ale hlavně jsem byl příjemně překvapen. Velmi se mi líbila východní pohostinnost a zakoušel jsem pokojnou a spořádanou společnost, jakou jsem nikdy předtím nepoznal ani ve své zemi ani nikde jinde. Krádeže nebo drzé chování zde prakticky neexistovaly. Mnohá rozličná náboženství a etnické skupiny tu žily ve vzájemném souladu. Země neměla žádný státní dluh a nebyli tu bezdomovci. Naopak, starala se o více než dva miliony běženců ze sou sousedních zemí, jako je Irák, a zacházelo se s nimi, jako by to byli rodilí Syřané. Navíc běžné potřeby, jako například jídlo, zde byly velmi levné. Školy, univerzity a nemocnice byly zdarma dokonce i pro nás cizince. 

Eric van de Beek: Jak konflikt v Sýrii začal? Na Západě převládá názor, že první protesty v Homsu začaly pokojně a že situace se vyhrotila, protože vláda reagovala násilím.

P. Daniel Maes: To je naprostý nesmysl. Na vlastní oči jsem viděl, jak toto takzvané lidové povstání začínalo v Qâra. V pátek večer v listopadu 2011 jsem cestou na vikariát, kam jsem byl pozván, viděl skupinu asi patnácti mladých lidí u centrální mešity. Vykřikovali, že Asad je diktátor a že musí odejít. A viděl jsem i další mladé lidi, kteří si to fotografovali. Dělali ohromný hluk, běhal mi z toho mráz po zádech. Říkal jsem o tom vikáři, ale on už to věděl. Pověděl mi: „Už nějakou dobu přicházejí lidé ze zahraničí, aby dělali rámus, a zvou mladé lidi, aby vše fotografovali a natáčeli. Když to předají stanici Al-Džazíra, dostanou za to zaplaceno.“ ...

P. Daniel Maes. Zdroj: Youtube.com

Eric van de Beek:  Domníváte se, že se syrské orgány nedopustily naprosto žádných válečných zločinů? V únoru Amnesty International zveřejnila zprávu o hromadných popravách ve věznici poblíž Damašku.

P. Daniel Maes: Pokud jako novinář chcete vědět, co se skutečně děje v Sýrii, musíte místo čtení zpráv Amnesty International do Sýrie přijet a zjistit si to sám. A já se vás ptám: Jak je možné, že prezident, který spáchal tolik válečných zločinů proti vlastnímu lidu, nebyl zabit, když tak dlouhou dobu zůstává v zemi plné teroristů, kteří ho chtějí zlikvidovat? A proč vidíte, že tolik lidí v Sýrii má Asadův portrét na zadním okně automobilu? ...

Celý článek RC Monitor ročník XIV., číslo 14, 16.7.2017