... Na samém počátku v roce 1989 byla podvědomá touha vrátit se zpátky do světa našich předků, do civilizace a kultury, kterou jsme po roce 1948 vyměnili za cizí utopii a útlak, pod nímž jsme se posléze naučili celkem pohodlně přežívat. Heslo listopadových dní, které později nazvali Sametová revoluce, „Zpátky do Evropy!“ oslovilo většinu občanů. I po rozpadu Československa jsme dalších 11 let usilovali o vstup do Evropské unie. Přijímali jsme nové zákony, plnili kritéria, ač občas jejich důsledkem byla likvidace některých tradičních průmyslových odvětví (např. cukrovarnictví).

Český prezident Václav Klaus a premiér Vladimír Špidla podepisují 16.dubna 2003 na summitu v Athénách přístupovou smlouvu České republiky k EU. Foto: Rada EU

Hlasování v referendu o vstupu do EU se zúčastnila nadpoloviční většina voličů a tento záměr schválila. Když opadla euforie z toho, že po letech jsme dosáhli svého cíle, přišlo vystřízlivění a kocovina. ... 

Možná by bylo dobré si připomenout, že v letošním roce si nebudeme připomínat jen stoleté výročí bolševické revoluce v Rusku. Uplynulo také sto let od zahájení dekolonizace světa. Proces, který měl původně dovršit porážku Německého císařství, nakonec nejvíce postihl jeho protivníky – Velkou Británii a Francii a další západoevropské státy. Migrační krize ukázala, že ani po sto letech problém neztrácí na palčivosti. Budu-li se držet teze filosofa Stanislava Komárka o cestě k opaku, asi jsme svědky toho, jak obyvatelé bývalých kolonií dnes kolonizují země svých bývalých pánů. 

Myslím si, že do něčeho podobného nesmíme být zataženi. Proto se přimlouvám za zákon o obecném referendu s možností vystoupení z EU.

Celý článek zde.