Vždy, když je nahlášen nový teroristický útok, vzpomenu si na onu reklamu na LifeLock o bankovní loupeži. Poté, co skupina maskovaných teroristů vtrhne do banky, službu konající důstojník v uniformě vysvětlí vyděšeným zákazníkům, že on nestřeží bezpečnost, pouze na ni dohlíží. Jestliže dojde ke vloupání, pak lidi upozorní, ale neučiní nic, aby vloupání zabránil.

Lidé v Evropě začínají chápat, že jejich místní i spolkové vlády s problémem terorismu neučiní vůbec nic. Ale jistě, příslušné autority poslední útok vyšetří, identifikují útočníka a (jestliže mají štěstí) rozbijí teroristickou buňku, k níž patřil. Ale na té nejbazálnější úrovni se nic nezmění a nikdy se nic neučiní. ...

Jedním z primárních způsobů, jímž lze předejít teroristickým útokům, je zastavit muslimskou imigraci nebo ji alespoň výrazně okleštit. Jenže evropská vládnoucí třída je pevně rozhodnuta pro otevřené hranice. Také se pevně drží narativu, podle nějž jsou všechny kultury vytvořené rovnocenně. Jestliže si muslimové vyskakují, nemůže to podle nich mít nic společného s islámskou kulturou; na vině musí být rasová nenávist nebo nedostatek tolerance na straně původního obyvatelstva. Stejně jako onen dohlížitel na bezpečnost v reklamě na LifeLock evropské autority sledují invazi na svém vlastním území, ale neučiní nic, aby ji zastavily. Mnozí vlastně popírají, že by měl terorismus co společného s imigrací. ...

Salman Abedi před provedením útoku v Manchestru. Zdroj: independent.co.uk

Samozřejmě, jistě, ne každý muslim je terorista. Ale stalo se téměř matematickou jistotou, že jisté procento je. Takže tím, jak muslimská populace roste, roste také počet teroristů a potenciálních teroristů. Můžete hranice zavřít opožděně, ale jestliže budete čekat příliš dlouho, škoda již bude způsobena. Nejde o to, zavřít vrata stodoly poté, co už koně utekli, ale o to, že se vrata stodoly zavírají poté, co se již váleční a trojští koně dostali dovnitř. ...

Jde o to, uvědomit si, že my nebojujeme pouze proti ISIS nebo osamělým vlkům, ale že jsme zapleteni do kulturní války na život a na smrt s lidmi, kteří jsou pevně odhodláni nahradit naši kulturu tou svojí, ať už násilím, či potajmu. 

Za Atlantikem už je nahrazování jedné kultury druhou v plném proudu a Evropani moc netuší, co s tím dělat. Je těžké vědět, co dělat, když je nepřítel již na vašem území a je prakticky k nerozeznání od nenásilných souvěrců. Kvůli letům nečinnosti se nyní mnohé oblasti Evropy nacházejí v situaci, kdy jakákoliv možnost řešení, kterou si lze představit, je strašná. ...

Celý článek v českém překladu: RC Monitor ročník XIV., číslo 20, str. 8-9, originál zde.