Představte si, že se stanete majitelem korporace, v jejíž kancelářích pracuje několik desítek tisíc lidí. Mluvíte převážně s úzkou vrstvou vrcholových manažerů. Dokud chcete jednoduché věci, které nekříží ničí zájem (třeba uvést na trh nový produkt), jde všechno hladce. Ale pokud přijdete s něčím zásadním, co se zaměstnancům nebude líbit, nejspíš narazíte přesně na to, co tak dobře vykreslují seriály „Jistě, pane ministře“ a „Jistě, pane premiére“. ...

Otázkou držby moci v byrokratickém světě se zabývají sociologové a ekonomové už desítky let a zdá se, že došli k poměrně jednoznačné shodě. Skutečnou vládnoucí skupinou je nejvyšší vrstva byrokratů – členové představenstev, náměstci, sekční šéfové a podobní. Perfektně znají fungování aparátů, umí tu znalost využívat ve svůj prospěch, v intrikách a zdůvodňování jsou nepřekonatelní. ...

Dvůr Ludvíka XIV. Zdroj: Wikipedia

Typická kariéra příslušníka superelity vypadá tak, že několik let byl ve vedení jedné korporace, pak jiné, pak v nějaké nadnárodní organizaci typu Evropské banky pro obnovu a rozvoj, pak na ministerstvu, pak v další korporaci, a mezitím ve správní radě velké neziskovky. Jeho manželka absolvovala stejnou cestu jinými korporacemi, možná dokonce pracovala u přímé konkurence. Děti chodí na elitní univerzity a působí v pečlivě vybrané multikulturní neziskovce, která funguje jako přípravka pro superbyrokratickou dráhu.

Příslušníci této elity se navzájem znají, studovali na stejných školách, chodí do stejných restaurací a mají podobné názory. Tráví dovolenou na stejných místech a mají tendenci sestěhovávat se do stejných čtvrtí. Že spolu někdy vedou spory? Profesionální fotbalisté rovněž hrají zápasy proti sobě, a přesto se spolu přátelí a společně hájí své zájmy. S vrcholovými byrokraty tomu není jinak. ...

Celý článek zde.