V naší zemi se tento týden dělo něco zvláštního. Skon a pohřeb Karla Gotta jako by na chvíli vykolejily dunící expres gradujících šíleností, které organizuje a skrze svá média uvádí v život poraněná globalistická moc. Většina české veřejnosti se v denním kalupu překvapeně zastavila. Odchod z tohoto světa jedné z dlouhodobě nejpopulárnějších osobností si prožila opravdu tak, jako by zemřel nejbližší příbuzný.

Včetně rozloučení v kostele a modliteb za jeho duši. A on to také náš blízký příbuzný byl. Muž s poněkud opovážlivým jménem Bůh byl totiž Čech a vlastenec. ...

Karel Gott. Foto: Ruslan Krivobok

Češi pohřbívali Karla Gotta, jako by asi Angličané pohřbívali královnu, psal německý tisk v úžasu. A to navzdory tomu, že zpěvák byl v jejich zemi téměř stejnou ikonou jako ve své vlasti. Vyjadřuje to, co je zjevné: naši velcí sousedé nemají ve své bohaté a mocné zemi žádnou podobnou postavu, jejíž skon by zasáhl prakticky celý národ. Těžko mohou mít, když je dlouhé roky „odnárodňují“, jak to jen jde. ...

Pozvaní, kteří se v kostele před rakví u hrobů českých králů a světců sešli, tvořili totiž napohled docela nestejnorodou skupinu. Zdánlivě by se asi mnozí z nich nikde jinde při společném rozjímání nepotkali. Sotva lépe vyjádřit, co vskutku národní zpěvák fakticky představoval. Až na opravdu deviantní okraje spojoval domněle nespojitelné. ...

Celý článek zde.