Bloggera Big Serge pokládám za jednoho z nejzajímavějších komentátorů současné situace, se skvělými analytickými postřehy ... Je ovšem také pravda, že Big Serge je součástí určitého ekosystému – anglicky píšících bloggerů a analytiků, kteří píšou o mezinárodních vztazích, válce a možnostech dalšího vývoje. Jejich debata je naprosto otevřená, což je skvělé v tom, že mohou zkoumat různé myšlenky, dopouštět se omylů, ty omyly vyvracet. Intelekt každého účastníka takové diskuze pak vydává mnohem lepší výsledky, než kdyby psal sám nebo kdyby opakoval předepsané fráze, jak je tomu žel většinou v českém prostředí (ať už jsou ty fráze mainstreamové nebo alternativní).
Mimochodem, máme tu úplně novou situaci, kdy český mainstream cenzuruje podstatnou část americké debaty, včetně titulů jako New York Times nebo Washington Post. ... Přináším tedy českým čtenářům pár klíčových pasáží z posledního článku Big Serge (píše Petr Hampl). ...
Putin není přirozeně charismatický člověk, a přestože se postupem času výrazně zlepšil ve svých dovednostech retailového politika a v případě potřeby je schopen pronášet působivé projevy, není to člověk, který by si liboval na pódiu. Na rozdíl od Donalda Trumpa, Baracka Obamy nebo dokonce - nedej bože - Adolfa Hitlera, Putin prostě není přirozený miláček davu. V samotném Rusku si ho představují spíše jako poměrně nudného, ale vyrovnaného kariérního politického služebníka než jako charismatického populistu. Jeho trvalá popularita v Rusku je mnohem více spojena s jeho stabilizací ruské ekonomiky a důchodového systému než s obrázky, na nichž jezdí na koni bez košile.
Putin je navíc - v rozporu s názorem, že disponuje neomezenou mimoprávní mocí - spíše zastáncem procedurálního přístupu. Západní kritici mohou tvrdit, že v Rusku neexistuje právní stát, ale Putin přinejmenším vládne podle zákona, přičemž byrokratické mechanismy a postupy tvoří nadstavbu, v jejímž rámci jedná. Zatímco Ukrajina vrhá do boje své rezervy, Putin se zřejmě utápí v papírování a procedurách. Smlouvy o připojení nových oblastí byly dokonce přezkoumány ruským ústavním soudem a byly stanoveny lhůty pro ukončení platnosti ukrajinské hřivny jako zákonného platidla a její nahrazení rublem. Je to podivná podívaná. Putin se prodírá nudnými právními náležitostmi anexe a zdá se, že je hluchý k chóru, který na něj křičí, že jeho válka je na pokraji totálního selhání. Nesmiřitelný klid vyzařující - alespoň veřejně - z Kremlu se zdá být v rozporu s událostmi na frontě. ...
To, co se stalo v měsících od 24. února, je pozoruhodné. Existenciální válka pro ruský národ se vtělila a stala se pro ruské občany skutečností. Sankce a protiruská propaganda - démonizující celý národ jako "skřety" - shromáždily k válce i původně skeptické Rusy a Putinův rating prudce vzrostl. Základní předpoklad Západu, že se Rusové obrátí proti vládě, se otočil. Videa ukazující mučení ruských válečných zajatců zpěněnými Ukrajinci, ukrajinské vojáky, kteří volají ruským matkám, aby jim posměšně sdělili, že jejich synové jsou mrtví, ruské děti zabité při ostřelování v Doněcku posloužila k potvrzení Putinova implicitního tvrzení, že Ukrajina je démonem posedlý stát, který je třeba vymítat pomocí silných výbušnin. ...
Putin nemohl provést rozsáhlou mobilizaci na začátku války. Nedisponoval ani donucovacím mechanismem, ani zjevnou hrozbou, která by mohla vyvolat masovou politickou podporu. Jen málo Rusů by uvěřilo, že ve stínu číhá nějaká existenční hrozba - bylo třeba jim to ukázat, a Západ nezklamal. Stejně tak by asi jen málo Rusů podpořilo vyhlazení ukrajinské infrastruktury a městských inženýrských sítí v prvních dnech války. Nyní je však jediná hlasitá kritika Putina uvnitř Ruska: a to požadavky na další eskalaci. Problém Putina z ruského pohledu spočívá v tom, že nezašel dostatečně daleko. Jinými slovy - masová politika již předběhla vládu, čímž se mobilizace a eskalace staly politicky banálními. ...
Celý článek zde.