Před 33 lety jsme si představovali, že společnost otupělá desetiletími socialistických stereotypů se s příchodem nové doby změní k lepšímu. Aby se probudila, aby byla ušlechtilejší, spravedlivější a čestnější. Co bychom si tehdy pomysleli, kdybychom věděli, co se stane?

Ano, je spousta věcí z těch dob, které bychom nechtěli vrátit. Je však na pováženou, i když bereme v potaz „vzpomínkový optimismus“, že velká část dnešní veřejnosti považuje tehdejší systém a svět vcelku za lepší než svět dnešní.

Co bychom řekli, kdybychom se mohli podívat na dnešní svět tehdejšíma očima? Samozřejmě bychom jistě žasli nad úžasnými pokroky elektrotechniky a informatiky, nad všemi těmi krásnými auty, televizory, počítači, mobilními telefony... ach jo. Ale co pak? Co bychom si mysleli o veřejné dopravě, zdravotnictví, školství, důchodovém systému, rozprodeji ekonomiky cizincům, nové okupační vojenské smlouvě s cizí mocností?

Zkusme si představit, čeho bychom si všimli, kdybychom se z doby před 33 lety přenesli do současnosti a mohli se projít po Bratislavě 17. listopadu 2022. Úřad vlády, prezidentský palác, parlament, tyto budovy byly toho dne obklíčeny množstvím policejních aut a záplavou těžkooděnců. Vládnoucí mocnosti byly skutečně důstojně připraveny oslavit výročí dne, kdy k nám údajně přišla svoboda... Zrekonstruovaná historická stará tržnice v absolutním centru města už dávno není tržnicí - ale v tento den nabízeli sorosoidní prodejci nového světového řádu a otevřené společnosti (kdo nesouhlasí, vytvoří uzavřenou společnost?) své vize jako prodejci na trhu. O tom, jak tam odmítli pustit muže s malou slovenskou vlajkou, jsme psali zde.

Právě v tento den, 17. listopadu, předal ministr životního prostředí, shodou okolností bývalý účastník listopadu '89 Ján Budaj, pěti lidem ocenění v občanském sektoru za jejich přínos k ochraně životního prostředí v občanském sektoru a za obranu práv menšin. Jednou z těchto osobností byla Matia Lenická/Matúš Lenický, umělkyně, aktivistka a publicistka deníku SME, která získala cenu "za občanskou angažovanost, osobní odvahu a obhajobu práv menšin". Otevřeně se přiznala, že je bisexuální. Kdo před 33 lety vůbec tušil, co je to bi-gender? Nad tím, že aktivista/ka za práva LGBT je dnes odměňován/a ministerstvem životního prostředí se dnes už nikdo ani nepozastavuje . . .

Tehdy jsme se těšili na svobodu. Svoboda cestování, kterou dnes máme (pokud na ni máme), je skvělá. A svoboda projevu. Ano, to jsme měli víceméně krátce po listopadu také. Co bychom si ale po zkušenostech s tehdejšími cenzory a cenzurními úředníky pomysleli o plíživém nástupu dnešní liberálně-fašistické totality? O důsledném vytlačování opačných názorů z veřejného informačního prostoru, o kariérní likvidaci a šikaně lidí, o cenzuře a autocenzuře, o hulvátském zavírání nepohodlných médií ...

Právě 17. listopadu vysílala (slovenská) veřejnoprávní televize v přímém přenosu projev Roberta Fica, trojnásobného bývalého premiéra a předsedy příslušné opoziční strany, ze stranického sjezdu. Kvůli tomu téměř okamžitě došlo k personálním čistkám, celé vedení zpravodajství RTVS bylo propuštěno. "Není většího plivance na státní svátek svobody a demokracie než vyhazov novinářů za to, že nechali odvysílat projev opozičního politika", komentoval Fico.

Co bychom si o takových podmínkách mysleli, kdybychom mohli nahlédnout do budoucnosti a vidět tento výsledek 33 let budování vyspělé kapitalistické a demokratické společnosti? Především bychom asi měli noční můru, že se se světem stalo něco velmi špatného...

Celý článek zde.

Ilustrační foto. Zdroj zde.