Čas od času lze zaslechnout, že evropské instituce trpí deficitem demokracie. Pod takto obecným označením bývá obtížné si představit, jak asi takový deficit vypadá. ...

Bez jakékoliv známky údivu, či dokonce nesouhlasu je nám sděleno, že strana ANO, která se stala vítězem eurovoleb v České republice, bude v Bruselu odstavena od jakéhokoliv vlivu, protože její názory se nehodí těm, kdo určují reálnou míru vlivu. Dozvídáme se, že jednotlivé frakce se nepodílejí na rozhodování podle počtu svých členů, ale podle toho, zda byly či nebyly odstaveny do karantény. Být odstaven do karantény znamená, že projevená vůle voličů v jejich domovských zemích je zcela anulována. S těmito voliči se nepočítá jako s občany Evropy, jejichž hlas je roven hlasu kohokoliv jiného. ...

Při čtení podobně upřímných článků člověka napadá, že by se na katedrách politologie měly od základu změnit osnovy. Proč hlásat nebohým studentům, že základem demokracie je nějaká rovnost všech občanů a že platí stejná váha hlasu každého z nich u voleb? Proč je bulíkovat řečmi o tom, že demokracie spočívá na diskusi, která konfrontuje názory těch, kdo momentálně vládnou, a těch kdo jsou prozatím v opozici? Proč jim tvrdit, že Evropská unie na každém kroku prosazuje zásadu jednoty tvořené ničím neomezovanou růzností?

Poctivější by přece bylo prozradit jim, že důležité nejsou výsledky voleb, ale to, koho mají tam nahoře nakolik rádi. ...

Celý článek zde.