Velezrada, demise, ohrožení bezpečnosti státu, rána do zad našim (americkým) protektorům, podle zdejších (protektorátních) tradic titulovaných za všech režimů „spojenci“. Silná slova právě víří veřejným prostorem, mohutně přifukována hlavními médii – jako vždy s „vedoucí úlohou“ těch takzvaně veřejnoprávních.

Veřejnost si toho příliš nevšímá, ačkoli by se málem zdálo, že k nám každou chvíli vpadnou neznámí útočníci a obsadí naši zemi. Lid spíše zajímají ti známí agresoři (takzvaní imigranti), kteří ale parlamentní a vládní politické elity naopak nyní nevzrušují. Zajímají se zato o protestující tisíce občanů v ulicích a jejich mluvčí – a organizují policejní provokace, které mají rodící se protestní vlnu zdiskreditovat a (coby fašistickou a násilnickou) „postavit mimo zákon“. ...

 

V pozadí velkohubých výkřiků o prezidentově velezradě, ministrově demisi a ohrožení bezpečnosti země „zradou“ zaoceánských (a NATO-bruselských) „spojenců“ je však něco více: boj o vliv na tajné služby, část policie a vedení prokuratury. Tedy o tu skutečnou moc, kterou volby už dávno neovlivňují – pouze k ní otevírají dveře. Klíče od nich ovšem visí na Tržišti. Tak se jmenuje ulice v Praze, kde sídlí americká ambasáda.

Pouze od tohoto místa se v naší zemi všechno odvíjí. Počínaje protivládním pučem – poté, co dal hloupý premiér Nečas veřejně najevo, že Američané nebudou stavět Temelín – a vzápětí ho smetla bojůvka prokurátorů a zakuklenců plukovníka Šlachty. Konče (prozatím) zakuklenci na Malé straně, kteří (pod vedením Šlachtova tajného policisty) divadelně „zaútočili“ na dav anarchistů a později i na sídlo levičáckých „brigád“ na Žižkově známé pod pojmem Klinika. ...

Andrej Babiš dal najevo, že je mnohem silnější, než se zdálo. Útok z Bakalových médií – či spíše jejich prostřednictvím z BIS a UZSI (tedy z Tržiště) ustál zatím brilantně. Zisk z kauzy Fajád – míněno politický respektive zpravodajsko-mocenský – je zřejmě tak významný, že si mohl dovolit zvednout na okamžik palec i k Tržišti. Ostatně dál drží v rukou pojistku nad jiné – Temelín. A možná přihodí i přijetí „Pelikánova“ zákona o státním zastupitelství, jímž se stane Lenka Bradáčová řídící postavou naší politické scény – ať už jakékoli volby v budoucnosti dopadnou jakkoli. Všichni budou její rukojmí – včetně těch, kdo ji instalují. ...

Jediným velkým protihráčem Tržiště je prezident Zeman. Jestli mu bude stačit, že má za sebou většinu veřejnosti, teprve uvidíme.

A nakonec: Absolutně nejzoufalejší postavou v této hře je – veřejnost, politický lid státu Česká republika. Nemá vůbec na nic vliv, je pouhým komparsem a brzy možná už i cizincem ve vlastní zemi.

Pokud ovšem nenalezne odvahu a sílu říci tomu všemu NE! Poslední demonstrace – i jejich nezamýšlené důsledky – ukázaly, že ještě žijeme.

Celý článek zde.