I když nesouhlasím s politickými názory Marka Orko Váchy, jak je prezentoval v rozhovoru pro Parlamentní listy v roce 2014, a přestože nepatřím mezi ekologické aktivisty, ani se neděsím globálního oteplování, tento rozhovor na rádiu Proglas mne zaujal. Níže je několik krátkých úryvků, citace nejsou doslovné.
- zdá se, jakoby v současné době poutě znovu ožívaly, je více než zajímavé, že pouť přitahuje i lidi, kteří se nepovažují za věřící
- velké poutě do Santiago de Compostela - začátkem 20. století to bylo zapomenuté místo - dnes tam každý rok chodí stále více lidí
- příroda je chrám Boží ... v kostele, jsem v místě, které zbudovaly lidské ruce k oslavě Boží, ale když jde člověk přírodou, já to vnímám tak, že jsem v jakémsi prvoplánovém chrámu, který zbudovaly Boží ruce, se sloupy stromů, kde ptáci zpívají namísto varhan ...
- lidé, kteří mají s institucializovanou církví problémy, najednou zažívají sami sebe
- život, stejně jako na pouti, je cesta, a k čemu by byl, kdyby nekončil v Bohu
- "vesmír vůbec nemá důvod být krásný, ale on je", bylo by možné si představit přírodu, která je utilitaristická, ale taková není
- příroda ovlivňuje člověka, ale i naopak, duchovní člověk ovlivňuje přírodu
- "Byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel; žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili" (Marek 1.kap.,13) - nad tímto veršem uvažuje kardinál Ratzinger - hřích není jen narušením mého vztahu k Bohu, ale promítá se i do přírody (zmiňováno ve Starém zákoně ...) - hřích narušuje vztah ke stvoření - naštěstí to platí i naopak
- máme mnoho příkladů ze života sv. Františka, ze života sv. Kolumbána, sv. Martina de Porres, a dalších, kde těmto světcům zvířata naslouchají; můžeme si myslet, že jsou to pověsti, ale objevuje se to dost často, u svatých, kteří se navzájem neznali
- člověk, když žije v míru s Bohem, obnovuje se původní biblická jednota, obnovuje se ráj a příroda má na toto senzitivitu - je o tom hodně v žalmech "řeky tleskají rukama, rozveselí se lesní stromy"
- Kristus je na poušti mezi divokými zvířaty, jako by se obnovila skutečnost prvotního ráje
- křesťanský východ: pravoslavná ruská duše, dlouhé záběry Andreje Tarkovského, většina liturgie se odehrává za ikonostasem ... v rumunském pravoslavném kostele nerozumím ani slovo, ale když odcházím, vím, že jsem prožil něco silného - naproti tomu strohý, racionální Západ (protestantský, ale i katolický) - my tady jsme mostem mezi obojím
- člověk pochází z krajiny, která ho formuje, rozumíme tomu, proč si Jan Ámos Komenský, když musel z Čech odejít, vzal s sebou trochu rodné hroudy