... Vzrušení a zhnusení nad překvapivým odchodem větší části ruských (převážně leteckých) sil ze Sýrie je zhruba stejné, jako bylo zhnusení a vzrušení, když prezident Putin své jednotky na pomoc Damašku poslal. Ani s jedním jeho protivníci nepočítali. ...

Například britský ministr zahraničí Philip Hammond při projevu v parlamentu vydával z křečovitě otevřených úst následující zvuky: „Někdo napadne jinou zemi a začne bombardovat civilisty, ničit nemocnice a školy. Jestli se rozhodne, že udělal dost, není ho za to třeba chválit. To je podobné situaci, jako když člověk přestane bít svou ženu."

Tím ovšem kupodivu nemířil do vlastních řad. Nešlo, jak by se mohlo zdát, o poměrně přesný sebekritický popis rozvrácení zemí v celé oblasti prostřednictvím armád Spojených států, Velké Británie, Francie či NATO – a poté zanechání jich v chaosu, v občanských válkách a teroristických útocích.

Snaží se tak naopak popsat ruskou roli v Sýrii a dát najevo, že s ukončením hlavní části bojových operací nenáviděného Putina sice nemůže souhlasit - ale to je asi tak všechno, co může. A to by se jeden (příslovečně namyšlený) Brit vztekl.

Předpokládá totiž, že propaganda mezitím z většiny hlav stačila vymazat fakt, že jediné Rusko operovalo v Sýrii legálně: Demokraticky zvolený prezident a vláda v Damašku prostě požádali o pomoc svého velkého spojence, neboť již nestačili vzdorovat „americké koalici“ - která zde ovšem operuje naopak ilegálně. Jak přímo, tak dodávkami zbraní a munice svým zdejším zástupcům (například al-Kajdě), populárním vrahům nazývaným „něžně“ umírnění povstalci. ...

Stažením větší části leteckých sil se Moskva současně elegantně vyhnula možnému střetu se Saúdskou Arábií – přičemž na místě ponechala techniku, která bude nadále nebe nad Sýrií kontrolovat. Podle některých analýz totiž Putin má připraveno řešení, které bude v nějaké míře respektovat zájmy všech zúčastněných stran v regionu – včetně Rijádu.

Je pravděpodobné, že stažení většiny kontingentu je právě krok k takovému řešení. Vytváří totiž současně i jistý tlak na Bašára Asada, který zjevně začal být nerealisticky přesvědčen, že může nakonec vyhrát 10:0. Jenže Moskva usiluje o skutečné o mírové urovnání konfliktu. A při hledání kompromisu bude muset každý trochu ustoupit – včetně zachráněného syrského prezidenta. ...

Celý článek zde.