Jsem zklamán. Ruský útok na Ukrajinu jsem opravdu nečekal. Poté, co byli obyvatelé Donbasu od roku 2014 vystaveni bombardování a ostřelování z ukrajinské strany, zdálo se mi rozhodnutí Ruska uznat obě povstalecké republiky rozumné. Pokud by na demarkační linii stály ruské jednotky, těžko by na ně Ukrajinci stříleli – jako se to od roku 2014 nedělo ani mezi Ukrajinou a Krymem. Od úterý 22. února mohly na Donbase ustat boje. To se ale nestalo, a namísto toho došlo 24. února k útoku na Ukrajinu.

Válka v Evropě znovu po 23 letech

Tehdy, v roce 1999 se stalo terčem stejně brutálního útoku Srbsko (respektive Jugoslávie). Srbové tehdy bojovali proti džihádistům v Kosovu. Takzvaná Kosovská osvobozenecká armáda (UCK) byla před rokem 1998 vedena v USA jako teroristická organizace. To se ale změnilo a Srbové bojující s džihádisty byli označeni za pachatele genocidy. Následoval útok USA a dalších zemí NATO. Srbové se statečně bránili obrovské početní i technické převaze, takže invazním jednotkám v Kosovu se nedařilo postupovat. Proto se agresor rozhodl bombardovat železnice, mosty, elektrárny i budovu televize v Bělehradě. Pokud chcete, můžete se o tom více dočíst třeba v knize našeho předního endokrinologa, profesora Rajko Dolečka (Sága českého lékaře po 92 letech).

Blesková válka se často nevydaří

Kdo začíná válku, většinou počítá s rychlým postupem a brzkým koncem. Už František Josef II. myslel, že za tři týdny od začátku války bude v Bělehradě. Adolf Hitler chtěl být do zimy 1941 v Moskvě. Rychlé vítězství čekali Američané, když začali válčit ve Vietnamu. Sověti v Afganistánu. Na bleskové obsazení Ukrajiny spoléhal 24. února i prezident Putin. Už dnes je ale jasné, že toto blesková válka nebude. Přestože má ukrajinský režim po roce 2014 jisté fašizující tendence (zavraždění a upálení rusky mluvících Ukrajinců v Oděse v roce 2014), přestože rusky mluvící obyvatelstvo je diskriminováno (povinnost používat ukrajinštinu na úřadech i v rusky mluvících oblastech) a přestože médiím s jiným než prozápadním postojem je odebírána licence k vysílání, nejsou to důvody k válce. Tím, že Ukrajina byla napadena, má právo se bránit a také se brání. Důležitou roli hraje statečnost a nasazení obránců. Válka tak může trvat velmi dlouho.

Budoucí vstup Ukrajiny do NATO hrozbou pro Rusko nepochybně je. Generál Pavel nemá pravdu, když říká, že spíše než vstup Ukrajiny do NATO vadilo Putinovi směřování Ukrajiny „k prozápadní a demokratické společnosti“. Je to asi jako kdybychom řekli, že Američanům v době karibské krize nevadily ani tak sovětské jaderné rakety na Kubě, ale její směřování k socializmu. Ale přestože by Moskva byla na „dostřel“ amerických střel s plochou dráhou letu s jadernými hlavicemi, byl by útok na Rusko i tak velmi nebezpečný, právě vzhledem k ruským jaderným zbraním. Takže ani hrozba vstupu Ukrajiny do NATO nemůže tuto válku ospravedlnit.

Důsledky pro Ukrajinu a Rusko

V tuto chvíli se zdá, že Ukrajina své hlavní město ubrání – stejnou prognózu vyslovil již 24. února generál Šándor. Zároveň to vypadá, že Ukrajinci k jednacímu stolu spěchat nebudou, věří v obrat ve válce a ve své vítězství. Z pohledu Ukrajiny se nyní jedná o válku obrannou, takže tomuto postoji nelze nic vytknout. Vzpomněl jsem si ale na první světovou válku, kdy se poslední rakouský císař Karel I. po svém nástupu na trůn pokusil jednat o ukončení války. Marně. Všichni chtěli bojovat až do vítězného konce a kromě něho neměl o příměří nikdo zájem.

Důsledky pro Rusko budou dramatické. Pokud by invaze nenarazila na žádný odpor a bylo dosaženo rychlého vítězství, pak by s tím asi většina veřejnosti v Rusku byla relativně spokojena. To se ale nestane. Dlouhá válka znamená oběti, padlé ruské vojáky v základní službě, demonstrace proti Putinovi. Znamená to také zvýšení závislosti Moskvy na jediném ruském spojenci, kterým je Čína. A je otázkou, co se při mírových rozhovorech podaří Rusku vyjednat.

Následky pro Česko a Evropu

Nebudu se zmiňovat o těch ekonomických, i když inflace a již tak vysoké ceny energií budou ještě vyšší. V hluku válečného zpravodajství začala vláda (a nejen česká) schvalovat opatření vedoucí k omezení osobní svobody (přičemž premiér Fiala tvrdí, že vláda nic nezakázala, že se jedná o "odvážnou" iniciativu samotných pracovníků CZ.NIC). Už na konci minulého a na začátku letošního roku se objevily požadavky vypínat nepohodlné (takzvaně „dezinformační“) weby. Tohle se na Západě, kam se tak hrdě hlásíme, nedělalo ani v dobách studené války. Když v roce 1968 proběhla invaze armád většiny států Varšavské smlouvy do Československa, napsal list Francouzské komunistické strany l’Humanité, že to bylo nutné, protože tady byla kontrarevoluce. Většina Francouzů s tím samozřejmě nesouhlasila, ale nikoho nenapadlo list zakázat. Jen tady, v socialistickém táboře, běžely rušičky, aby se neposlušným občanům zkomplikoval poslech „štvavých vysílaček“, jako byl Hlas Ameriky nebo Svobodná Evropa. A teď přišlo to samé? Týdny a měsíce před 24. únorem už bylo slyšet hlasy typu: „kdo kritizuje opatření proti covid-19, napomáhá Putinovi“.

Jak se zdá, evropské vlády, stejně jako ta americká, s ruským útokem na Ukrajinu počítaly, a jen čekaly, až začne. A nyní se válku proti Ukrajině snaží maximálně využít. Alternativní weby, které byly včera na žádost ministra vnitra vypnuty, nepřinášely vždycky pravdivé a ověřené informace. Ještě více nepravdivých informací ohledně covid-19 a očkování ale přinášela média hlavního proudu a státní televize. Kdo bude určovat co je pravda a co je dezinformace? Vláda? Evropská komise? Tohle už tady přece za reálného socialismu bylo. Vypínat alternativní weby v tuto dobu je navíc úplně absurdní. Naprostá většina veřejnosti stojí na straně Ukrajiny – je to blízko a lidé jsou přirozeně na straně toho, kdo byl napaden.

Co bude dál?

Nevím. Útok Ruska na Ukrajinu způsobil, že jsou možné všechny scénáře, včetně těch nejhorších. A také se ukazuje, že omezování svobody slova u nás bude pokračovat s ještě větší intenzitou.

Nezbývá, než se modlit, aby válka na Ukrajině co nejdříve skončila a obě strany byly ochotné uzavřít mírovou dohodu.