Když jsem 3. září stál na Václavském náměstí spolu s dalšími sedmdesáti až sto tisíci demonstranty, nebylo možné si nevzpomenout na listopad 1989, kdy jsem jako osmnáctiletý student byl tamtéž. Kdosi za mnou poznamenal: „první revoluci dělali studenti, druhou dělají důchodci“. Věkový průměr demonstrantů byl teď opravdu znatelně vyšší než v listopadu 1989. Kdosi poblíž stojící vítal svého známého nebo kolegu slovy: „tak tebe bych tady opravdu nečekal“. Přede mnou stála více než dvě hodiny paní s francouzskými holemi.
Václavské náměstí 3.9.2022. Foto: Jaroslav Jána
Má smysl účastnit se podobných demonstrací? Podle mne ano. Demonstranti nereprezentovali „proruské síly“, jak řekl premiér. Pouze vyjádřili, že chtějí vládu, která bude na prvním místě hájit zájmy občanů České republiky a ne zájmy Německa nebo USA. Dosavadní zřejmá neochota vlády zajistit pro české domácnosti i firmy levnou elektřinu (která se u nás levně vyrábí a v jejíž výrobě jsme plně soběstační) a uzavřít dlouhodobý kontrakt na dodávky ruského zemního plynu a tím zajistit levný plyn, by vedla k ekonomické katastrofě obřích rozměrů.
Došlo by ke krachu vysokého procenta místních firem a k prudkému nárůstu exekucí domů a bytů. Vyhovovalo by to někomu? Nepochybně ano, „uvolněný“ nemovitý majetek by rychle našel nové vlastníky sídlící na západ od nás – jak zmínil ve svém vystoupení expert na energetiku Vladimír Štěpán, který vyjednával několika evropským státům dlouhodobé smlouvy na dodávky plynu.
Následující neděli jsem se zúčastnil ekumenické bohoslužby. Jeden z kazatelů mimo jiné hovořil o tom, jak lidé, kteří dříve mluvili slušně, nyní začínají používat nenávistné nebo hanlivé výrazy vůči představitelům státu nebo vůči těm, kdo mají odlišný názor. „Na to bychom si měli dát pozor“, pokračoval, „když mluvíme o panu premiérovi, panu prezidentovi, paní předsedkyni sněmovny, ale i o těch, kteří včera přišli demokraticky vyjádřit svůj názor na Václavské náměstí“.
Nelze než souhlasit. Tak ať se nám to daří.
Václavské náměstí 3.9.2022. Foto: Jaroslav Jána
