Letos jsme vyrazili na dovolenou na ostrov Krk, konkrétně k městečku Omišalj. Hotel Adriatic, kde jsme bydleli, leží v zátoce, cca 100 metrů od moře. Pláže betonové a kamenité, sem tam kousek písčité.

Za mořem v dálce je vidět město Rijeka, často zahalené v mlžném oparu. Na druhé straně zálivu jsou ropné sklady, na čistotu vody to ale nemá žádný dopad (voda je plná ryb, krabů a dalších živočichů). Během našeho týdenního pobytu přivezly ropu dva tankery – ropa se ze skladů dopravuje ropovodem do rafinerie v Rijece.

Do městečka Omišalj lze nejkratší cestou od hotelu Adriatic dojít asi za 15 minut. Omišalj leží asi 80 metrů nad mořem, je tam katolický kostel (bohoslužby v neděli večer), kavárny, restaurace, úzké malebné uličky, dvě samoobsluhy a za městem supermarket Konzum. Z bankomatu sesterské banky České spořitelny si lze vybrat kuny za stejný poplatek, jako platíte za výběr z bankomatů spořitelny u nás. Bylo tam moc pěkně.

Protože jsem nechtěl všechny siesty prospat, objednal jsem si na dovolenou knihu od Jana Petránka, dlouholetého komentátora Českého rozhlasu. Kniha se jmenuje: „Na co jsem si ještě vzpomněl“ a nebyla úplně levná. Ale nelitoval jsem. Chtěl bych umět hindštinu, ruštinu a angličtinu jako pan Petránek, a večer poslouchat rozhlasové komentátory ze vzdálených zemí. Knihu jsem přečetl jedním dechem. Zvláště mne zaujali vzpomínky autora na jeho pobyt v Indii, Rusku, rok 1968 v Praze. A také závěr, ze kterého bych vybral dva krátké úryvky:

„Často si připomínám myšlenky Dwighta Eisenhowera z jeho projevu, kdy jako prezident odcházel po osmi letech z Bílého domu. Moudrý generál varoval před nebezpečím, které může vzniknout – a ono taky vzniklo -, spojí-li se zájmy mamutích koncernů, vyrábějících zbraně, s těmi, kteří armádám velí. Poroučejí vlády zbrojařům a generálům? Nebo generálové a zbrojaři vládám? První možnost to bohužel není. ….“

„Pustil jsem se v závěru svého zamyšlení do lustrace militární sféry, protože ta nejvíc musí zodpovídat za budoucnost a osud lidstva. Ostatně jako vždy. Měla nemilosrdnou pravdu čarodějnice Erichtho, že 'dál a dál se budou války opakovat, neb nepřeje sok soku říše. A kdo ani nad sebou vládnout neumí, ovládal by rád i vůli svého souseda.' Ach, Goethe, jak pregnantně je tvými slovy vystiženo hlavní zlo lidských dějin. Nemám básníkovu hlubokou erudici a moudrost. Proto ho raději cituji, poučen jeho nadhledem. Celý život vlastně nedělám nic jiného, než že se poučuji u velikánů smysluplných myšlenek. Neřeknu asi nic objevného, upozorním-li ještě, že takových myšlenek se nejvíc bojí ti, kteří mají v rukou moc a bohatství. Vymýšlejí a hlásají pak ideologie, aby jimi jako lavinou zahrnuli dobré lidské činy a poctivé myšlení. Zatemňování mozků je velkou zbraní tyranů. Mocní svými miliardami rádi zaplatí hnědé, rudé, jinak barevné, sekulární a religiózní fanatismy. Když fungují, mohou si mnout ruce, že 'zvítězila geniální myšlenka nad zdravým rozumem'. Nu, vždyť to taky stojí hodně. Peněz, a hlavně životů.

Jak se bránit proti zlovůli těch, kteří z mocenských pozic manipulují celými národy, státy a kontinenty? Hluboce racionálním myšlením. Nic silnějšího než dobré myšlenky na bázi pravdy ještě nebylo vynalezeno. ...“

Tolik citace z knihy „Na co jsem si ještě vzpomněl“. Mohu jen doporučit, určitě stojí za přečtení.

Hledání pravdivých příčin světových událostí není jednoduché, zvláště když nepravdy a lži jsou hlásány pěkně oblečenými reportéry, z dobře vypadajících studií, a z mnoha stran najednou. Ale stojí to za to.