"Jan Petránek je český novinář, komentátor, literát a disident. Před pražským jarem 1968 působil v Československém rozhlase. Pro své proreformní vystupování v letech 1968 a 1969 však byl nucen za normalizace manuálně pracovat. Stal se signatářem Charty 77 a přispíval do samizdatových Lidových novin. Novinářské práci se věnuje i po odchodu do důchodu roku 1993." Tolik Wikipedie. Protože se Jan Petránek během posledních dvou let rozhodl nepřipojit k protiruské kampani, má vstup do České televize zakázaný. Jediné médium, kde ještě může publikovat, je rozhlas - přesněji týdeník Rozhlas.

 

Následující video zachycuje vystoupení Jana Petránka na semináři "Mýty o Rusku", který proběhl 5. dubna 2016.

 

Zde je několik úryvků, citace nejsou doslovné:

- Rusko si za Gorbačova naběhlo, že si nedalo podepsat, že spolu s rozpuštěním Varšavské smlouvy bude rozpuštěno NATO

- Amerika se zoufale vyhýbala jakýmkoliv dohodám s Ruskem, protože Rusko je pro ni to poslední velké sousto, které by se ještě dalo spolknout

- dle švédským ekonomů ztratilo Rusko ze deset let Jelcinovy éry 50% svého ekonomického potenciálu

- za posledních 15 let zmizelo z mapy Ruska 31 tisíc měst a městeček, je při tom zázrak, že dnes (oproti éře Jelcina) Rusko obilniny už nedováží, ale vyváží

- dle Stratfor má Rusko 770 tisíc vojáků, NATO více než 3 miliony - proto jsou nesmyslné názory, že Rusko chce obsadit pobaltí - tam je zažraná protiruská nenávist, nemělo by to pro Rusy žádnou perspektivu

- kdo chce slyšet objektivní kritiku Ruska, ať si najde stránky Karaganov.ru - to je nestranná kritika

- Rusko samo, ikdyž to neříká nahlas, se bojí čínské expanze - před čtyřmi lety Čína poblíž Ruských hranic vybudovala radarový systém zaměřený proti Rusku

- když čtete, co se píše v novinách k Kirgízii, ale i Kazachstánu, tam jsou obavy z Čína také a Rusko je vnímáno jako lepší partner než Čína

- rozpad Ruska by byl pro Evropu katastrofou

- Rusko se pro anexi Krymu rozhodlo, když jeho rozvědka zjistila, že na Krymu staví tři firmy budovy pro CIA - čekalo se jen na "vítězství" Majdanu a pak by následovalo předání ruské základny v Sevastopolu do rukou USA; to by pak museli ruští generálové vtrhnout do Kremlu a všechny tam vystřílet.

O (zatím) poslední knize Jana Petránka, "Na co jsem si ještě vzpomněl", jsem se zde zmiňoval v létě 2015.